Voda Crystalis vám přináší především jistotu, že budete pít vodu vysoké kvality ve své původní přírodní čistotě. Záruka je garantována přímo zákonem, který stanovuje několik kategorií vody. Každá z nich má jinak přísná pravidla. Voda Crystalis splňuje veškerá kritéria pro označení pramenitá voda. Pochází výlučně z chráněných podzemních zdrojů a není chemicky upravena.
Vodu máme pod kontrolou od pramene až k vám
Abychom se ubezpečili, že se k vám voda Crystalis dostane ve své legendární čistotě, pracujeme na moderních postupech zpracování a přepravy. Celou cestu vody Crystalis máme pod přísným dohledem. Tato voda neprochází žádnými úpravami.
Tajemství historického pramene
Co mají společného voda Crystalis a zázračný pramen minerální vody?
Historie Pramene Roku
1599 byl objeven nad Deštnou zázračný pramen minerální vody a roku 1602 byl nad ním vystavěn kostelík sv. Jana Křtitele. V tu dobu se zde konaly poutě za velké účasti lidu, o svátku sv. Jana Křtitele kostelík navštěvovalo až 8000 poutníků, což založilo slávu deštenských lázní, vybudovaných v průběhu 17. století. V lázních, které využívaly léčivého pramene, se uzdravilo mnoho lidí, především vojáků z třicetileté války. V 50. letech 18. století se zde léčilo 500 – 600 vojáků rekonvalescentů najednou. Průčelí kostelíka je označeno latinským nápisem „Benedicite Fontes Domino“ „Blahořečte pramenu Páně“) s chronogramem M, D, C (= 1600). V roce 1811 daroval jeden jindřichohradecký měšťan kostelíku za své uzdravení obraz madony, který zde visel do roku 1895. Nyní je v Národní galerii v Praze v Anežském klášteře s názvem Assumpta z Deštné. Později lázně upadají. Pouze voda se plnila do lahví a prodávala. Bohuslav Balbín, který se zde léčil, řadil deštenské lázně hned za Karlovy Vary a Teplice. Bohuslav Balbín vylíčil zázračnou událost ve své knize „Miscellanea“ takto (pokračujte níže):
Bohuslav Balbín a jeho kniha
„Roku 1599, právě v den svaté Kateřiny (25. listopadu), vracela se chudá žena, vdova, jménem Kateřina Urbanova (Urbanczová), kteráž dříve bolestí hlavy trápena bývala, nižádné pomoci u lékařů naleznouti nemohouc, z vesnice Světcí do městečka Deštné, odkuž pocházela. Ještě slunce nebylo zašlo, když tu na jednom návrší viděla, an stařec kněžským rouchem oděný, věkem a velebností vážnost vzbuzující, klečí. Vedle něho byl tříletý, jak zdáti se mohlo, pacholík, v šat bílý oděný, kterýž tolikéž modliti se zdál, oběma rukama pochodně drže jasným světlem zářící. Vidění to nebylo ženě hrozným, ale příjemným a milým. Protož i sama touto zbožností jsouc povzbuzena, kolena sklání. Modlíc se pozoruje jakoby nebesa bouří hrozila a se blýskalo. Třikráte se zablesklo, pokaždé stařec onen hlavu sklonil, až samé země čelem se dotýkal. Hned na to ženě se zatemnilo a již pozorovala, že veškerém zjev starcův i pacholíkův zmizel. Přistoupila nicméně k místu onomu neohroženě a vidí, že tu vyprýštily tři prameny vody velmi čisté, které ani ona ani jiní, kdož tudy často chodívali, nikdy předtím neviděli. Žena ihned nutkána bolestí svou, nabrala rukou vodu a vzývající jméno boží, oči i celou hlavu si umyla a cítila, že všechna bolest okamžitě mizí jako po nějakém velmi účinném léku a že je opět zdráva.“
(Bohuslav Balbín-Miscellanea-kn. I., hl. 25, list 64)