Minerální a filtrovaná voda. V čem se liší?

Téma, které vzbuzuje vášně již od nepaměti. Co je pro lidský organismus nejlepší? Voda minerální nebo filtrovaná? Zachovává si minerální voda po stočení do plastové nádoby skutečně svojí kvalitu? Odkud se vlastně kohoutková voda bere? A jak se filtruje? To jsou otázky, které zajímají každého, kdo to se svým zdravým myslí opravdu vážně. Pojďme si na ně proto nyní odpovědět, a zároveň zjistit zajímavé informace o pitné vodě jako takové.

Statistiky nám říkají, že v domácnostech se nejčastěji konzumuje voda kohoutková. A je se čemu divit? Možná ne. Vždyť dojít si ke kohoutku a prostě si natočit plnou sklenici je možná ta nejjednodušší věc na světě. Moc lidí však již neví, odkud kohoutkovou vodu bereme a proč je vlastně nutné ji filtrovat. Od věci také není si svůj zdroj pitné vodovodní vody ověřit.

Kohoutková voda

S jistotou můžeme říct, že kohoutkovou vodu jsme někdy pili všichni z nás. Víme však, odkud pochází? Kohoutková neboli vodovodní voda pochází z takzvaných povrchových vodovodních zdrojů. To v případě českých luhů a hájů znamená řeky, rybníky a potoky. V tuto chvíli nám již možná dojde, že taková voda není bez úpravy zrovna pitná. Odborně se jí v takovém stavu říká „surová“. A přesně takto je nutné ji poslat do úpraven vod. Surová voda totiž obsahuje spousty nečistot, neodbouratelných i toxických látek, medikamentů či průmyslových odpadů.

Úpravny vod – čističky

Aby voda mohla být označena jako „pitná“ je třeba, aby splňovala hygienické limity podle § 1 vyhlášky č. 252/2004 Sb. Projit proto musí velmi složitými úkony v čističkách vod. Jak to probíhá? Do „surové“ vody se na začátku přidá tzv. koagulant. Použít můžeme také jednodušší název srážedlo. Tato chemická látka zajistí proměnu všech pevných nečistot do těžších vloček. Kolugantem ovlivněná voda pak následně protéká do usazovacích nádrží. Těžké vločky zde klesají dnu a sbírají se ve formě kalu. Poté je již na řadě první proces filtrace v životním cyklu „surové“ vody. V další fází totiž voda projde sérií pískových filtrů, kde se zbaví zbytku mechanických nečistot.

Po finální úpravě tvrdosti a pH je posledním článkem důležitá chlorová dezinfekce.

Chlor a kohoutková voda

Chlor je v pitné kohoutkové vodě tradičním problémem. Na jednu stranu se bez tohoto typu dezinfekce neobejdeme, protože povrchové vodní zdroje jsou prostě natolik kontaminované. Na druhou je tu však riziko, že se chlor objeví po natočení z kohoutku až v naší sklenici. Co to pro nás znamená? Ve chvíli, kdy je obsah chloru ve vodě tak vysoký, že pociťujeme jeho chuť a pach, značí to jediné. Chlor se dostává do našeho trávicího traktu. Pokud takovou vodu pijeme pravidelně, může chlor v našem těle zničit užitečné bakterie a připravit ho tak o vitamíny, důležité pro správně fungující organismus.

Pokud pečujete o své zdraví, jistě vás tato informace znepokojila. Co s tím? Existují techniky, díky kterým získáte alespoň chvilkovou úlevu. Od nepříjemné chuti a zápachu si pomůžete:

  • Chvilkovým „odstátím“ či „upuštěním“ vody z kohoutku

  • Přidáním citronu a kousků ledu

  • Převařením

Prioritou by však měla být naprostá eliminace chloru. Tou docílíte pouze kvalitními vodovodními filtry.

Filtry proti chloru

Pokud jste se v našem článku dostali až sem, je vám jasné, že vodovodní filtry jsou pro bezpečné pití kohoutkové vody naprosto klíčové. Rozlišujeme tři základní druhy filtrů. Jsou to filtry sedimentační, keramické a karbonové. Pokud jsou nainstalované a zapojené za sebou ve správném pořadí (sedimentační -> keramické -> karbonové), bude vaše voda doslova křišťálově čistá. Co ale jednotlivé filtry dělají?

Sedimentační filtry

Takzvané filtry pevných částic. Vodu zbaví všech pevných a také mechanických částic větších než 5 mikronů. Mezi ně řadíme písek, jíl, rez, kámen, železo nebo hlínu.

Keramické filtry

Filtr obsahující velké procento stříbra. Díky tomu odstraňuje až 99,99% bakterií, mikroorganismů a mechanických částic větších než 0,5 mikronů.

Karbonové filtry

Filtr proti chloru. Eliminuje z vody až 92% chloru a další dezinfekce na jeho bázi.

Vodovodními filtry chráněnou kohoutkovou vodu můžete naprosto bez problému pravidelně pít. Od minerální vody jí však dělí několik velkých rozdílů.

Minerální voda

Minerální voda je hříčkou a zázrakem přírody zároveň. Zdroje té nejkvalitnější pramenité vody mají několik společných znaků. Pochází z téměř panenské přírody unikátních geologických oblastí, jsou křišťálově čisté a minerálně vyvážené. Co to znamená? Jednoduše řečeno – obsahuje optimální hustotu minerálů důležitých pro lidský organismus.

Zdravé minerály

Nejdůležitějšími minerály, které minerální voda obsahuje, jsou vápník a hořčík. Ty se nachází po celém lidském těle a jejich absenci dřív nebo později pocítíte.

Vápník

Vápník máme v zubech, kostech, krvi a tkáních. Pozitivní vliv má také na pokožku, jelikož napomáhá k regeneraci kožních buněk. Významnou úlohu má také při činnostech srdce, svalů a nervové soustavy.

Hořčík

Hořčík je důležitou součástí správného fungování srdce a krevního oběhu. Napomáhá ale i k psychické pohodě. Odbourává výkyvy nálad, podrážděnost, nespavost, pocity únavy, bolesti hlavy ale i zažívací potíže.

 Barel šetří přírodu

Svojí roli hraje v přínosech pramenité vody i barel, do kterého se obvykle stáčí. U opravdu kvalitních dodavatelů je totiž vratný. To znamená velkou úlevu pro přírodu. Možná jste totiž nevěděli, že spotřeba klasických PET lahví jde ve městech do desítek tun. I když třídíte odpad, tyto PET lahve stejně skončí na skládkách, kde se hromadí.

Naopak, barel je možné vrátit a po patřičné dezinfekci ho znovu nasadit do oběhu. V dnešní době je to, to nejmenší, co můžete pro přírodu udělat.

A jsme u konce. Pokud jste si ještě nebyli jisti, který způsob dodržování pitného režimu zvolit, nyní už snad máte trochu čistější hlavu!